Maminka.czDiskuzeDěti a rodina

Není pozdě na další dítě?

Neplánovaně jsem otěhotněla a původně jsem chtěla jít i na potrat. Je mi 35 let. Není už pozdě na další dítě, když mám doma skoro desetiletou Amálku? S manželem jsme jí o tom ještě neříkali, nevíme, jak jí to říct. Má tady někdo taky děti nebo sourozence tak věkově daleko od sebe? A jak myslíte, že to máme říct dceři, aby to nějak chytře pobrala?
Celkem 8 odpovědí Zobrazit jako strom
Syn se mi narodil, když bylo dceři 12 let a mě 34. Děti se mají moc rádi, i když je tedy pravda, že člověk musí "přepínat" mezi starostmi s pubescentem a malým dítětem. Prošli jsme si v jednom roku nástup jednoho dítěte do školky a druhého na střední školu, potom zase nástup do první třídy a současně maturitní rok, ale neměnila bych a ani jedno z dětí také ne. Celou rodinu příchod nového človíčka tenkrát povzbudil, stmelil a omladil . Už si nepamatuji, jak jsme to sdělovali, ale dcera se těšila, že bude vozit kočárek, pomáhat a rychle si zvykla, že jsem byla doma na MD, a tím pádem i k dispozici pro ni . Takže gratuluji a přeji hodně štěstí!
Odpovědět To se mi líbí1
No není pozdě, ve 35 je ještě brzy na to, aby bylo pozdě, dokud to jde, uvít si dítko, tak není pozdě. Až přijde přechod nebo to kvůli věku nepůjde a nepůjde a už se to nikdy nepodaří, tak pozdě bude. Ale Vám se to povedlo, tak dítě přiveďte bez obav na svět. Ještě, že jste na žádný potrat nešla, vždyť to je kvůli věku naprosto zbytečné, když už budete mít dobu vymezenou pro mateřství za sebou, tak prostě neotěhotníte, nač potrat. A než přijde přechod, můžete mít i další děti. Nebude na ně pozdě. Třeba dcerka bude ráda, že není jedináček a bude Vám za to, třeba i v duchu, blahořečit. Tak jako Vy sama sobě, že jste jste potratem nezničila jeden malý život a své tělo. Vždyť samovolných komplikací existuje dost, tak nač přidávat další uměle. Vaše rozhodnutí o ponechání dítěte chválím, i ženy, které by třeba děti nechtěly, mají možnost jej porodit a pak dát uzlíček radosti nějaké milující rodině. Ale myslím si, že skoro desetiletá dcerka je už dost rozumná na to, aby příchod sourozence zvládla. To, že její první reakce by třeba byla hysterická, ještě nic neznamená, jak si to přebere v hlavě, tak bude třeba ráda, že sourozence má. Děti s větším odstupem na sebe obvykle nežárlí. Tím, že dcerka je již o tolik starší, tak může s některými úkony v péči o kojence pomáhat, a tím mamince významně pomoci, je to v tomto lepší, než kdyby byla batole, které se ještě nedá spustit z očí. A pokud jde o to, že jste jí to neříkali, tak si určitě všimla něčeho sama. Např. rostoucího bříška a teď si třeba řekne: maminka nám nějak tloustne, nechci být taky tlustá nebo se bude obávat, že je maminka nemocná. Chtělo by to asi začít tím, že maminka není při těle/nemocná aj. ale ... Třeba, když si všimne, že už nechodíte do práce, pak jí třeba řekněte, že Vás nevyhodili, ale můžete se tam vrátit, a pak ji třeba nechte hádat, proč přerušujete výkon povolání. Napadnou ji různé možnosti, kromě té správné jí všechny vyvrátíte, tím si alespoň procvičí mozek, když bude hádat důvody, proč by maminka na čas nechodila do práce. Když se jí nebude dařit, naveďte ji k cíli nápovědou, třeba pohlazením bříška nebo zkuste nezřetelně vyslovit "miminko". Takhle může zkusit hádat i u kterékoliv jiné známky těhotenství. Myslím, že otázku dřív nebo později položí sama. Bude jí divné, že maminka v některém ohledu není jako dřív. Nebo se jí i sama zeptejte, nač myslí, ve chvíli, kdy se Vám bude zdát, že přemýšlí o mamince. Další z mnoha možností je třeba udělat slavnostní večeři a pojmout sdělení jako uvedení nové člena do rodiny. Nebo začít debatu o tom, jaké se jí líbí jméno a v průběhu rozhovoru se o dítěti zmínit. Nebo přijít z práce jakoby nic a říct: "Tak od zítřka nastupuji na mateřskou. Bude to ohromná novina, bude tak zpočátku nějaké to cože, ale i ty zásadní věci se dají říct prostě. Není třeba si s nimi moc lámat hlavu. Důvodů, kdy o tom začít, bude jistě dost. Zpočátku to bude třeba pecka, ale rodina si to v hlavě určitě přebere a budou rádi. Toto se nedá skrývat donekonečna, myslím si, že manžel i dcerka to sami pochopí, že maminka může mít miminko.
Odpovědět To se mi líbí0
Pokud se na to citite, tak pozde urcite neni - dneska maji zeny i prvni deti ve 40! Ja ted cekam ve 30 prvni dite, ale sama mam vlastniho bratra, ktery je o 14 let mladsi a jsem za nej moc rada :). Verim, ze i vase dcera by to zvladla uplne bez problemu ;).
Odpovědět To se mi líbí1
Souhlasím s názorem, že je důležité jak se na to cítíte vy sama. Je "vtipné" s čím se ženy musí neustále potýkat, vy řešíme jestli nejste stará, já zase musela čelit okolí s tím, že mi je 22 a jsem těhotná, protože jsem zase prý mladá. No a co. Jednejte podle sebe, aby vy a vaše rodina jste byli štastní. A věřím že dcerka to určitě pochopí a bude se na miminko těšit :)
Odpovědět To se mi líbí1
Záleží, jak se cítíte Vy sama. Mně je 38 a mám doma 19ti letého syna a 14ti měsíční dceru. A dceři bych to řekla tak, jak to je. V 10 letech už není žádné malé dítě. 9 měsíců je dlouhá doba a bude mít čas si na to zvyknout. Navíc určitě budete v těhotenství potřebovat trochu pomoct. Pokud ale ucítí z Vás nějakou nejistotu nebo, že se na to mimi necítíte, asi to do značné míry určí její postoj k celé situaci ...Syn, ke konci těhotenství vždycky když přišel ze školy, tak se šel přivítat s miminkem. Položil mi ruku na břicho a řekl: "Čau brácho". No, jen to nakonec byla holčička
Odpovědět To se mi líbí2
@Zuzana Gratuluju tleskání
Odpovědět To se mi líbí0
@Zuzana To hlavné som zabudla 😀 čakáme ďalšie miminko.
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj. Ja mám 37 manžel 40 naše deti 18rokov a syn za mesiac 11rokov. Vek je iba číslo 😉
Odpovědět To se mi líbí1

Diskuze

Doporučujeme