Nevím si rady

Zdravím maminky. Mám neplánované 6ti měsíční miminko. Je mi 19 let, když jsem byla těhotná, s přítelem jsme se dohodli, že až se miminko narodí, dáme ho do adopce. Neměla jsem děti ráda a nikdy jsem si je nijak neplánovala. Vyrůstala jsem v náhradní rodině a spojila jsem si to se špatným děctvím. Přítel byl rád, že miminko nechci a nechtěl si tím zkazit život. Miminko se narodilo a já jsem se zamilovala, došlo mi, že tady pro něj chci být a nechci dopustit, aby ho měla jiná maminka, chci dohlížet na to, aby se měl dobře. Můj přítel mi oznámil, že semnou dlouho nevydrží, používá plno nadávek, když o něm mluví. Nemá ho rád a překáží mu v dobrém životě. Rozešli jsme se, když jsme měli velký rozpor ve výchově. Pořád spolu bydlíme, dává známky toho, že mně má rád, občas mně pohladí, koupí něco dobrého nebo chytne za ruku na veřejnosti, ale dítě nesnáší. Pořád říká, jak by bylo úžasné nás opustit. Z ničím mi nepomáhá a je pořád protivný, agresivní a nepříjemný. Vždy když přijde domu z práce, sníží se mi nálada tak o 200% dolů. Mám ho moc ráda, uvnitř je to úžasný člověk a já dobře vím, že nikoho takového nikdy nepotkám. Vždycky ho respektuji a snažím se nevyvolávat hádky. V klidu vše vysvětlit, pokud to nejde, přejdu to a beru to s nadhledem. Ale pravdou je, že pláču, jsem zoufalá, nevím si rady. Bez něj nemám malého jak uživit. S ním malý a já jsme ve stresu. Bez něj budu ve stresu ještě víc, protože o něj opravdu nechci přijít. Poraďte mi, co mám dělat. Možná dělám něco špatně a nevidím to. Jsem mladá a nezkušená. Děkuji.