odstáté uši

Dobrý den, mám 14 let a mám odstáté uši. Už si strašně dlouho přeji jít na operaci. Rodičům jsem to už hodněkrát řekla, táta se mi vždy vysměje nebo na mě křičí, že to je blbost a máma jen přikyvuje. Už jim o tom říkám 4 měsíce. Kvůli tomuto problému si nikdy nedělám culík a strašně se stydím a ubírá mi to na sebevědomí. Každý den na to myslím několikrát a představuji si, jaké by to bylo mít normální uši. To že mi lidi říkají, že je mám v pohodě, že jsem roztomilá, že to není tak strašné mi vůbec nepomáhá. Už nevím co dělat a nechci se vracet do školy. Častokrát brečím. Některé děti si přejí nový mobil, mazlíčka, ale já si prostě přeji být se sebou spokojená. A důvod, že by mi to nedovolili není že na to nejsou peníze. Já vím, že rodiče peníze mají a když můžou utratit xy tisíc do nových židlí do kuchyně, tak se přece můžou slitovat nad jejich dcerou která má kvůli uší "psychické problémy". Už jsem tak zoufalá že píšu i sem, už nevím co dělat. Prosím, jak je mám přesvědčit. :'(