Maminka.czDiskuzeDěti a rodina

Rodiče jsme dva

Zdravím všechny,chci znát vás názor. Chápu, že chlap chodí do práce, vydělává peníze, je unavený. ALE? Jsem tak špatná, že si myslim, že by občas mohl přijít a říct: dej mi ji, já ji přebalím,dej mi ji, já ji nakrmim,obleč mi ji, půjdu s ní ven.Bude to skoro rok, co je malá na světě. Manžel za tu dobu prebaloval 1x (myslím tím 💩) a to ještě proto, že jsem nebyla doma. Venku sám od sebe nebyl ani jednou, vždy jsem mu to musela říct (to bylo asi 3x). Nepochova, nepomůže.Je to normální i ve vaší domácnosti?Děkuji za názory.
Celkem 3 odpovědi Zobrazit jako strom
@Kura Kura Tak doufám, že takhle nedopadneme, no nevím. Jelikož já toužím ještě po jednom miminku, manžel mi řekl, že už ani náhodou. Nechápu to, když se stejně vůbec nestará. Na druhou stranu, když vidím jaký je, tak si to budu muset ještě hodně rozmyslet.Myslím, že s wellness víkendem neuspěji. Ale v pátek, před tím než jsem psala příspěvek, jsem ho trošku "zjebala", tak druhý den aspoň udělal snídaní a trošku si s ní hrál. Jenže jak je zvyklá na mě, tak stejně furt leze za mnou.Časem až bude malá mluvit a bude to s ní zvládat, tak se tatínek třeba změní.
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj.Zažila jsem totéž. Normální to rozhodně není, ale přiznám se, že jsem nepřišla na způsob, jak přirozeně zapojit do péče o děti chlapa, který o to nemá zájem. Pokud jsem ho požádala o pomoc, udělal přesně ten úkon, o který byl požádán a šel si po svém. Sám od sebe se do péče o děti nikdy nezapojil, i když jsem to zkoušela ze všech stran. Když jsem mu nechala doma na starost roční dceru, dopadlo to tak, že když jsem se po několika hodinách vrátila domů, našla jsem muže spokojeně spícího na gauči a nepřebalené špinavé dítko batolící se bezprizorně bytem. Nevěřila jsem vlastním očím, ale když jsem ho vzbudila a chtěla to s ním řešit, tak naprosto nechápal, proč se čílím, vždyť se přece nic nestalo. To, že mohla malá bez dozoru něco spolknout nebo vdechnout, případně si jinak ublížit, ho nechávalo zcela v klidu. A takových příběhů bylo víc. Muž se mi jednou ve slabé chvilce přiznal, že trávit čas s dětmi ho nebaví. Kde se to v něm vzalo nevím, protože se své rodiny si to nepřinesl. Vztah jeho otce k jeho dětem a vnoučatům je naprosto jiný, vstřícný. Abych to zkrátila: manžel byl ve společnosti svých dětí nervózní a podrážděný, neuměl a ani nechtěl si s nimi hrát a trávit čas, jejich otázky ho rozčilovaly a nechápal je. Rodinné dovolené se tak staly utrpením pro všechny zúčastněné, takže jsem docela přivítala, když se jim moje drahá polovička začala vyhýbat. To byl ovšem začátek konce našeho vztahu.Když to teď po sobě čtu, tak to vyznívá dost pesimisticky. Ale můj případ je extrémní, nemyslím si, že takových chlapů běhá po světě nějak moc. A mimochodem: odchod netečného a nervního tatínka nakonec prospěl mně i dětem.Na tvém místě bych zkusila nechat tatínka s dcerou o samotě. Nejdřív třeba jen na pár hodin, a pak, podle toho, jak jim to půjde, třeba i přes víkend, tedy pokud už nekojíš. Zasloužíš si přece taky oddech, třeba víkendové wellness.
Odpovědět To se mi líbí1
U nás to takhle nefunguje. Když jsme doma oba, o péči se dělíme. Dítě je nás obou.
Odpovědět To se mi líbí1

Diskuze

Doporučujeme