Rozvedený přítel, jeho dcera a já ta druhá bez autority

Dnes jsem šla do knihovny se slovy, jestli nemají knihu, pro nás "druhých" žen jak pečovat o rozvedenou dceru a získat si autoritu, navíc to kouzelné období vzdoru, kdy se neustále kope, křičí a brečí se pro nic za nic, tátova holčička, co neustále slyším "tatíííí" ??? Paní prodavačka se usměje a povídá: "Chápu, pro nás dvě tu takového nic není". Ženy, nemáte někdo s tím zkušenost? Snažíte vytvořit pro ty dva domov, a ten nejmenší to má totálně na háku, co řeknete, uděláte, neposlechne a vidíte v těch jeho mrňavých očí radost, jak zase zvítězil. Jak zvládáte situaci vy, abyste nezešíleli? Láhev vína každý večer nebo to vydejchat. Kolikrát si říkám ....kdyby byla moje, nejradši bych ji plácla přes prsty. Shodneme se na tom, že první věc, kterou nejspíš je potřeba udělat, tak si stanovit pravidla "pro nás tři". A ta další? Poradíte někdo? Někdo zkušenosti? PS: nakonec jsem si koupila tři knihy - jak vychovat děti a nepřijít o rozum, respektovat a být respektován, průvodce vín :)