Syndrom dráždivého tračníku

@Jana82 Ahoj. Muzu se zeptat uda krome treba kruceni v prave strane bricha a stridave prujem zacpa vas v tom moste slepeho streva i picha nebo jako by tlaci

@Leny Tak já jsem tam Alžběta KaňovskáA ty? ;)

@Betys Ahojky Betys , klidne mi posli jmeno a ja Te tam snad najdu. ...... nebo ja nevim jak jinak 😟

@Leny Ahojky Leny.Teda! Už jsem ani nedoufala, že se mi někdo z tohoto kraje ozve!Určitě bych brala prohodit aspoň pár slovíček. Tak nějak mám poslední dobou pocit, že čím víc o tom mluvím (píšu) s někým, kdo to zná a ví jak mi je, tím je mi líp. Ne že bych to druhým přála, ale člověk si pak řekne buď: "ty jo fajn, nejsem hypochondr" a nebo "super! Nejsem jediná ma**r!Co takhle nějaké spojení jinde? (Fb?) ;)Betys

@Betys Ahoj Betys . Mam přesně stejný problém. Obcas je to docela hruza. Uz to mam 12 let. Odstartoval to podvědomí stres, ktery jsem si nechtěla připustit. Obrovsky se mi to vystupnuje v lete, kdyz jsou venku pařaky a ja jenom beham. Nekdy i po kazdem mensim jidle. Taky pochazim ze zlinskeho kraje. Kdyz mi to zacalo, mela jsem hruzu , jakou mi najdou diagnozu, prozoze jsem zdravotni sestra ..... a to je nejspíš to peklo.😁😁 Ale neboj , takovych je nas vic. Kdyby si cokoliv potrebovala., tak si rada pokecam. Ono to vzdycky jde ruku v ruce s psychikou. Jak mi kdysi rekl jedem super doktor.... telo je odrazem duše........... a mel naprosou pravdu.

@SDT Dobrý den, připojují se stejným problémem. Je to můj celoživotní problém. Našla jsem paní doktorku na gastrologii. Která mě vyslechla udělala vyšetření, které se bohužel nedalo provezt, koloskopie. Ale zjistilo se z krve, že mám intolenci kravského mléka. Pozor mléko je snad ve všem pecivu i tam kde to necekate. Nyní jsem vyloučila i lepek, je to o něco lepší. Z probiotik beru Lactocere. Moje rada nechte si udělat testy na laktozu lepek, moc se vám uleví 😀

Ahoj!Tak se přidávám do davu. Taky mám IBS, potvrzeno gastroenterologem. Prošla jsem gastroskopii, kolonoskopii, odběry krve na intolerance. Po tom všem výsledek - IBS.Dr mi doporučil duspatalin retard, vlákninu a probiotika + samozřejmě nesežrat cokoli, co mi přijde pod ruky. Duspatalin jsem vzdala (měla jsem pocit že nepomáhá), vlákninu a probitoika (biopron IB symbio +s.boulardii) beru denně.Citlivá střeva mám od malička, ale! Do nějakého cca středoškolského věku to bylo v pohodě. Mohla jsem jíst cokoli vesměs (podotýkám že nejsem zastánce vyloženě mastných jídel, přehnaně kořeněná a pikantní nemám ráda). Na VŠ to v podstatě začalo. Průjmy. Nebylo to pořád ale sem tam ano. Po nástupu do práce ( učitelka MŠ, kde nemůžeš na WC kdykoliv potřebuješ a stresy k tomu) se to rozjelo na plný plyn. Pořád jsem si říkala, že jsou to jen virózy. V další školce se to stupňovalo tak, že už jsem pak byla jen na rýži, rohlíkách, sem tam dietní šunce a imodiu. Dolů šlo 10kg. Tam jsem si řekla dost! Ne, že by se mi nižší váha, kterou mi mimochodem chválili i rodiče dětí, nelíbila. Ale! Tohle přece není normální (to jsem stále ani netušila, že IBS existuje).Po zjištění diagnózy mi dalo ještě docela dost úsilí zjistit, co to vlastně je, co to obnáší, co vlastně jíst a nejíst. Od doby co jsem se ráno po cestě do práce malém pos....v autobuse, mám blok cestovat. Vysvětlit všem okolo, tě některé věci fakt nesmím, je nemyslitelné. Jsem prostě hypochondr. Kamarády postupně ztrácím, protože si všichni myslí, že se jim vyhýbám. Jak mám někam jet, je mi zle. Do toho jsem potkala chlapa, který byl super, ale nikdy nic takového neřešil, protože dělal z domu. Takže z jeho strany nepochopení. Tohoto chlapa jsem si vzala, mám s ním dítě a stavíme dům. Ono to je hezké, mám rodinu, ale ty stresy občas (dočasně bydlíme s mými rodiči ve vícegeneračním domě) jsou děs. Říkám si, zda mi třeba potom nepomůže stěhování. A protože jsem na to fakt skoro sama, zkusím toto: NENAJDE SE TU NĚKDO, KDO MÁ IBS, BYDLÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI, A HLEDÁ SPŘÍZNĚNOU DUŠI, TAK JAKO JÁ? Bylo by super vědět, že tu někoho mám. Někoho, kdo naprosto ví, jak se cítím! Chce to vzájemnou podporu! Tak co, lidičky! ;) (Samozřejmě to může být jen virtuální, ale tak víte jak) Betys

@Jana82 Trápím se s tím 4 roky Teď jsem měla skoro rok klid, a po dobrání ATB zase je to tu. Já beru duspatalin a probiotika probicus, teď zkouším IB symbio.Mě trápí křeče, hlavně ráno a pak celé dopoledne bolesti břicha, jak jsou střeva namožená. Odpoledne nadýmání a zase bolesti.Psychika jde po pár týdnech do háje. Vyloženě dietu nedržím, protože jsem zjistila, že to je k ničemu.Jediné co mě drží jsou diskuse na netu, že v tom nejsem sama.

Dobrý den, měla jsem stejné projevy, zácpa a průjem, neustálé strídání, dále jsem nespala trpěla depresemi....no hrůza...2roky po doktorech nikdo mi neporadil... Před 3roky jsem začala vynechávat lepek a laktozu a behem 2týdnu se vše upravilo. Dietu velmi pečlivě dodržuji. Musela jsem změnit jídelníček a vše funguje.

@Alaska Ahoj všichni, já mám diagnostikovaný SDT už devět let, jak tu paní píše ani depresím jsem se z toho nevyhnula, do toho panická porucha s agorafobií, je to začarovaný kruh, nikdy nevím jak se z toho dostat, navštívila jsem mnoho lékařů a psychologů a terapeutů, bohužel se za celou dobu nepodařilo dosáhnout zlepšení . Ty probiotika neznám, ale já používala rok v kuse biopron9 premium jednu tabletu denně a celkem to pomáhalo, průjmy nebyly tak časté. K tomu tedy už leta beru Loperon, protože bez něj bych nemohla vyjít ven,myslím, že každému pomáhá něco jiného a člověk si to musí najít sám, byť lékař něco doporučí. Je to boj na dlouhou dobu, tak nezbývá než držet pěsti ať je co nejdřív líp a opravdu vyzkoušet všechno možné než se do toho vloží psychika, to už je pak pozdě. Nebát se a svěřit se lékařům a svým kamarádům, každá pomoc je vítaná.Teď už mi Biopron nezabírá a tak budu hledat další řešení, je toho spousty v lékárnách i na internetu, tak budu pátrat a zkoušet dál. Držím všechno ať je co nejdřív dobře a všechno je v pohodě. Vždyť když nejde o život, tak jde o h...o lol

můžu vřele doporučit ricínový olej, který si mažu každý večer před spaním na břícho, mám blahodárný vliv na střeva

Ahoj,mám obdobné obtíže už cca rok a půl a musím dodržovat stanovený režim,jakmile poruším,je problém s bolestí břicha-křeče a následně pak hned průjem.Někdy přichází i bez jakékoliv příčiny,takže je to hodně náročné,hlavně ted,když jdou ty vedra.Člověk se pak bojí cokoliv sníst a někam se vydat.Já to řeším změnou jídelníčku,kdy mi bylo doporučeno gastroenterologem omezení tučných a těžkých jídel a také perlivých limonád.Naopak jsem zařadila více kysaných produktů a k tomu beru probiotickou kvasinku S.Boulardii.Už jsi byla u lékaře,máš tuto diagnozu potvrzenou?

Trpím DT už 40 let. Dovedl mě k těžké depresi a skončila jsem v ID. Vím za ta léta, že některé příznaky jsou shodné ( ranní průjmy, hledání WC kdekoliv, křeče, které u mě tedy imitovaly porodní bolesti a pod) a každý je snáší trochu jinak. Ale každý bez výjimky trpí snad nejvíce pomalou izolací, nálepkou hypochondra, uzavíráním se do sebe, člověk pomalu ztrácí přátele, často i práci, rozpadlo se mi manželství, sex začal být tabu (strach ze znečištění) život se zcvrkne na hledání záchodu a na hledání léků. Jediné, co mohu poradit je: neodkládejte návštěvu lékaře, ať se vyloučí fyziologická příčina, nestyďte si najít kvalitního psychologa, popřípadě psychiatra, nepodceňujte stres - myslím si, že je jedním z nejhlavnějších spouštěčů. Často se objeví jako vedlejší příznak panická ataka a kruh se uzavře. Mně osobně pomohlo uvědomit si, jak moc jsem na sebe nakládala cizí problémy, jak moc jsem chtěla být perfektní (matka, manželka, zaměstnanec) a sebe jsem upozaďovala. Ale i když jsem si to uvědomovala, trvalo nesmírně dlouhou dobu, než jsem to dokázala přijmout a hlavně měnit. A pokud člověk nemá podporu v nejbližších lidech nebo aspoň v kamarádech či alespoň toho psychologa, je boj s tímhle odporným onemocněním opravdu krutý. Je vyčerpávající a znám člověka, který spáchal sebevraždu. Sama jsem mívala i 30 průjmů denně, zhubla jsem ze 70 kilo na 48 behem tří měsíců a musela čelit ještě řečem o mentální anorexii. Do toho malé miminko, debila manžela a totální izolace ode všeho, co mě kdy těšilo. Dnes jsou opravdu větší možnosti, co se týká léčby, využijte toho. Jste tady mladé ženy, život máte před sebou, nečekejte. Vím, jaká je to hrůza stát ve frontě a muset letět na záchod s vědomím, jak ti druzí koukají, jak provinile se člověk cítí, když po sté odmítá pozvání na večeři, na oběd, na výlet... jak pitomě si připadá, když pětkrát odchází z porady...Byla jsem teď devět let v remisi, protože jsem byla doma, ale výše ID mě donutila i v mém věku a stavu hledat práci. A v tu ránu se začalo vše vracet...Přestože mám na daleko víc, budu muset vzít někde nějakou vrátnou, protože na víc si netroufnu. A představa, že budu dojíždět metrem nebo busem mě tlačí do klubíčka někde v posteli s přáním zavřít oči navěky Pomohla mi hodně jedna psycholožka, která mi pomalu vracela sebevědomí. Že nejsem žádný h...o i když ho trousím. Že stojím za to být respektována jako každá jiná lidská bytost. Začala jsem každý večer chodit kolem domu, hezky ve tmě, aby mě nikdo neviděl. Každý den jsem přidávala pět minut, až se z toho stala hodina a půl a okruhy se zvětšovaly. Pak jsem to rozšířila na den.. nejdřív v klidu, když jsem nemusela NIC -třeba o víkendu. Vždy jsem si dala cíl - třeba dojít s odpadky a popojít kousek dál, například ke křižovatce - opět v dosahu domova. To bylo horší a tady nastoupilo dýchání a musela jsem se učit "odpoutávat" myšlenky. Začala jsem dětskou modlitbičkou "Andělíčku můj strážníčku".. a celo dobu jsem si ji spolu s pravidelným dýcháním drmolila. V duchu, že jo Ano, pomáhala jsem si různými smectami a endiarony, ale to byla jen berlička. Postupně jsme ty hle okruhy zvětšovaly. Pokud jsem to nezvládla... NIC SE NEDĚJE!!! To je to nejdůležitější. Nenechat se zase zahnat do kouta. Holt to dnes nevyšlo, vyjde zítra. Nikdo nemá právo vás soudit - dokonce ani vy samy ne. S bolestmi břicha se opět dá pracovat dýcháním. Ale trvá to, není ostuda vzít si něco na bolest. Prosím vás.. ne, brufeny a podobně, to je na střeva to nejhorší. Omlouvám se za ten slohopis, ale chtěla bych vás povzbudit, protože se to dá dostat pod kontrolu nebo aspoň výrazně zmírnit. Takže se nebojte, hledejte a vybírejte. Pokud s vámi doktor nebude komunikovat nebo bude neochotný, hledejte jinýho. Snažte se najít někoho třeba přes internet, kdo má stejné potíže, můžete se navzájem podpořit.Ještě k té kolonoskopii - mně ji dělali 2x při oblbováku a neměli šanci ji dokončit. Tak jsem si zavolala na Karlák a požádala o krátkou narkózu. Bez problémů. Nedejte se odbýt. Držím všem moc pěsti

Tak mě to začíná přesně naopak..zácpa a pak pořád průjem..v břiše se mi to pořád mele,vrčí a hýbe se...bolí to....je pak fakt šílený chodit do práce ...beru brufen na bolest někdy nezabere tak musím ty algifen kapky...zkus si někdy koupit v lékárně ten Biopron Forte..beru ho 3 dny ted a vyrazně se mi bolesti zlepšily.

@Alaska Já to mám tedy jinak. Nastoupí ostrá bolest, křeče a mega průjem. Teď už vím, že tomu u mě předchází ta panika, takže to tak nějak dokážu prodýchávat, ale stejně vím, že se musím dostat domů (do bezpeční - záchod, léky, postel, sprcha ). Když je to z jídla, tak se nafoukne břicho, začne tlačit, hrozně kručet, ostrá bolest, průjem. To trvá několik hodin (2-5). V tuto dobu můžu jen ležet někde u záchodu, mám teploty, zimnice, klepu se. Musím si vzít Algifen, někdy i víckrát. Pak to začne odeznívat a já začnu být strašně unavená. Takže pak usnu a několik hodin spím. Pak zhruba týden bolí břicho (svaly) od těch křečí a střeva, mám zácpu. Beru probiotika, nasadím šetřící dietu, kterou většinou držím tak 2-3 týdny a pak mám na nějakou dobu klid.

@Stáňa Děkuji za odpověd,je fajn vědět,že člověk není sám a má se s kým podělit o pocity.Já nikoho neznám v okolí kdo by to měl jako já :).Zajímalo by mě ,když ti začnou bolesti břicha jak dlouho ti to období trvá?Mě obvykle 1-2 měsíce,kdy nejde bolest zastavit,píchá mě po celém břiše,naštěstí to nejsou křeče a tak mohu tak nějak chodit do práce.A pak nějak bolesti odejdou a mám zase na chvíli klid..třeba 4 měsíce.

Ahoj. Já mám tuto diagnózu asi 5 let. První potíže se objevily už na střední škole asi ve druháku. V podstatě to samé, co zde popisují ostatní. Průjmy střídají zácpy, nadýmání. Když je zle, mám velké bolesti břicha, které utiší jen „koňská“ dávka Algifenu, z bolestí mám horečky a zimnice. Beru probiotika Vivomixx. Probiotika, o kterých píšeš, neznám. Období bolestí vystřídají období, kdy jsem úplně v klidu. Vzhledem k tomu, že jsem přišla na to, co u mě tyto stavy vyvolává, dokážu být i několik měsíců bez potíží. Často cestujeme, a protože jsem člověk, co má rád řád, není pro mě vybočení ze stereotypu úplně ideální. Takže vždy, když jsme na cestách, ozve se břicho. Když se děje něco nového, špatného, něco, co mě vykolejí nebo se mi (i na vnitřní úrovní vnímání) nelíbí a nevyhovuje mi, ozve se břicho. Někdy se ozve břicho i když jsem třeba v obchodě nebo na místě, kde není záchod. Prostě mě zachvátí panika, co kdybych zrovna potřebovala na záchod a sama si tím potíže přivolám. Už to vím, že to dělám a manžel to ví taky, takže vždy, když začnu mít paniku, chytne mě za ruku, objeme a vysvětlí mi, že se nic neděje, že se vše dá řešit. To mi strašně moc pomáhá. Uvědomit si, z čeho se to všechno děje (stres – od školy zkoušky, strach z cest, nové věci, nová práce…). No a pak samozřejmě nevhodná jídla, která vynechávám. U mě je to hroznové víno, rajčata, cibule, česnek, cola, olejovky. Držím nám palce, ať je nám co nejlépe!

@Jana82 Ahoj, přidávám se do diskuze ,protože i já má diagnostiku dráždivého tračníku.Byla jsem na všech možných vyšetření i CT břicha,kde se nic nenašlo. Trpím bolestma břicha.Několik měscíců mám klidné období,kdy vše funguje jak má,ale pak zničeho nic příjdou právě bolesti břicha a trvá většinou 2 měsíce než to zase samo odezní.Ještě jsem nepřišla na to co je spouštěčem ,většinou to příjde nečekaně a tak i odezní.Lékařka mi doporučila užívat dlouhodobě Metaospazmyl ,ale nepříjde mi,že by to nějak pomáhalo.Na bolesti mám Algifenový kapky .Nyní jsem si koupila Biopron Forte,které by měly korigovat bolesti a stím spojené vyprazdnovaní.Zajímalo by mě jak vy řešíte bolesti břicha a co vám zabírá...

I když budete vědět, že máte syndrom dráždivého trakčníku, moc vám to nepomůže, tedy, když soudím podle sebe. Na někoho to třeba působí, na mě ne. Cokoliv sním, do pár minut letím. V naší rodině to měla teta, moje máma i já, a z mého laického pohledu, všechny až po operaci žlučníku. Snad je to i stresová záležitost, žiju posledních 30 let jen ve stresu, nedostatek peněz, nevydařené vztahy, strach o svého jediného syna, i když nemám proč. Je to ve mně, ale na venek jsem klidný, vstřícný a vtipný člověk, to píši jen vám, protože hledáme původ a důvod, sama nevím. Samozřejmě by asi trochu pomohla nějaká dieta - zkoušet a zkoušet, ale abych pravdu řekla, už jsem z toho tak unavená, že nezkouším nic. Snad jen mi trochu pomáhá cola, že se to na chvíli zastaví - hodiny a ne minuty. Vám přeji, aby vám Symbio pomohlo, víc nevím.