Syndrom dráždivého tračníku

Ahoj,mám obdobné obtíže už cca rok a půl a musím dodržovat stanovený režim,jakmile poruším,je problém s bolestí břicha-křeče a následně pak hned průjem.Někdy přichází i bez jakékoliv příčiny,takže je to hodně náročné,hlavně ted,když jdou ty vedra.Člověk se pak bojí cokoliv sníst a někam se vydat.Já to řeším změnou jídelníčku,kdy mi bylo doporučeno gastroenterologem omezení tučných a těžkých jídel a také perlivých limonád.Naopak jsem zařadila více kysaných produktů a k tomu beru probiotickou kvasinku S.Boulardii.Už jsi byla u lékaře,máš tuto diagnozu potvrzenou?

Trpím DT už 40 let. Dovedl mě k těžké depresi a skončila jsem v ID. Vím za ta léta, že některé příznaky jsou shodné ( ranní průjmy, hledání WC kdekoliv, křeče, které u mě tedy imitovaly porodní bolesti a pod) a každý je snáší trochu jinak. Ale každý bez výjimky trpí snad nejvíce pomalou izolací, nálepkou hypochondra, uzavíráním se do sebe, člověk pomalu ztrácí přátele, často i práci, rozpadlo se mi manželství, sex začal být tabu (strach ze znečištění) život se zcvrkne na hledání záchodu a na hledání léků. Jediné, co mohu poradit je: neodkládejte návštěvu lékaře, ať se vyloučí fyziologická příčina, nestyďte si najít kvalitního psychologa, popřípadě psychiatra, nepodceňujte stres - myslím si, že je jedním z nejhlavnějších spouštěčů. Často se objeví jako vedlejší příznak panická ataka a kruh se uzavře. Mně osobně pomohlo uvědomit si, jak moc jsem na sebe nakládala cizí problémy, jak moc jsem chtěla být perfektní (matka, manželka, zaměstnanec) a sebe jsem upozaďovala. Ale i když jsem si to uvědomovala, trvalo nesmírně dlouhou dobu, než jsem to dokázala přijmout a hlavně měnit. A pokud člověk nemá podporu v nejbližších lidech nebo aspoň v kamarádech či alespoň toho psychologa, je boj s tímhle odporným onemocněním opravdu krutý. Je vyčerpávající a znám člověka, který spáchal sebevraždu. Sama jsem mívala i 30 průjmů denně, zhubla jsem ze 70 kilo na 48 behem tří měsíců a musela čelit ještě řečem o mentální anorexii. Do toho malé miminko, debila manžela a totální izolace ode všeho, co mě kdy těšilo. Dnes jsou opravdu větší možnosti, co se týká léčby, využijte toho. Jste tady mladé ženy, život máte před sebou, nečekejte. Vím, jaká je to hrůza stát ve frontě a muset letět na záchod s vědomím, jak ti druzí koukají, jak provinile se člověk cítí, když po sté odmítá pozvání na večeři, na oběd, na výlet... jak pitomě si připadá, když pětkrát odchází z porady...Byla jsem teď devět let v remisi, protože jsem byla doma, ale výše ID mě donutila i v mém věku a stavu hledat práci. A v tu ránu se začalo vše vracet...Přestože mám na daleko víc, budu muset vzít někde nějakou vrátnou, protože na víc si netroufnu. A představa, že budu dojíždět metrem nebo busem mě tlačí do klubíčka někde v posteli s přáním zavřít oči navěky Pomohla mi hodně jedna psycholožka, která mi pomalu vracela sebevědomí. Že nejsem žádný h...o i když ho trousím. Že stojím za to být respektována jako každá jiná lidská bytost. Začala jsem každý večer chodit kolem domu, hezky ve tmě, aby mě nikdo neviděl. Každý den jsem přidávala pět minut, až se z toho stala hodina a půl a okruhy se zvětšovaly. Pak jsem to rozšířila na den.. nejdřív v klidu, když jsem nemusela NIC -třeba o víkendu. Vždy jsem si dala cíl - třeba dojít s odpadky a popojít kousek dál, například ke křižovatce - opět v dosahu domova. To bylo horší a tady nastoupilo dýchání a musela jsem se učit "odpoutávat" myšlenky. Začala jsem dětskou modlitbičkou "Andělíčku můj strážníčku".. a celo dobu jsem si ji spolu s pravidelným dýcháním drmolila. V duchu, že jo " class="smiley" src="/Client.Images/Smileys/42.gif" /> Ano, pomáhala jsem si různými smectami a endiarony, ale to byla jen berlička. Postupně jsme ty hle okruhy zvětšovaly. Pokud jsem to nezvládla... NIC SE NEDĚJE!!! To je to nejdůležitější. Nenechat se zase zahnat do kouta. Holt to dnes nevyšlo, vyjde zítra. Nikdo nemá právo vás soudit - dokonce ani vy samy ne. S bolestmi břicha se opět dá pracovat dýcháním. Ale trvá to, není ostuda vzít si něco na bolest. Prosím vás.. ne, brufeny a podobně, to je na střeva to nejhorší. Omlouvám se za ten slohopis, ale chtěla bych vás povzbudit, protože se to dá dostat pod kontrolu nebo aspoň výrazně zmírnit. Takže se nebojte, hledejte a vybírejte. Pokud s vámi doktor nebude komunikovat nebo bude neochotný, hledejte jinýho. Snažte se najít někoho třeba přes internet, kdo má stejné potíže, můžete se navzájem podpořit.Ještě k té kolonoskopii - mně ji dělali 2x při oblbováku a neměli šanci ji dokončit. Tak jsem si zavolala na Karlák a požádala o krátkou narkózu. Bez problémů. Nedejte se odbýt. Držím všem moc pěsti

Tak mě to začíná přesně naopak..zácpa a pak pořád průjem..v břiše se mi to pořád mele,vrčí a hýbe se...bolí to....je pak fakt šílený chodit do práce ...beru brufen na bolest někdy nezabere tak musím ty algifen kapky...zkus si někdy koupit v lékárně ten Biopron Forte..beru ho 3 dny ted a vyrazně se mi bolesti zlepšily.

@Alaska Já to mám tedy jinak. Nastoupí ostrá bolest, křeče a mega průjem. Teď už vím, že tomu u mě předchází ta panika, takže to tak nějak dokážu prodýchávat, ale stejně vím, že se musím dostat domů (do bezpeční - záchod, léky, postel, sprcha ). Když je to z jídla, tak se nafoukne břicho, začne tlačit, hrozně kručet, ostrá bolest, průjem. To trvá několik hodin (2-5). V tuto dobu můžu jen ležet někde u záchodu, mám teploty, zimnice, klepu se. Musím si vzít Algifen, někdy i víckrát. Pak to začne odeznívat a já začnu být strašně unavená. Takže pak usnu a několik hodin spím. Pak zhruba týden bolí břicho (svaly) od těch křečí a střeva, mám zácpu. Beru probiotika, nasadím šetřící dietu, kterou většinou držím tak 2-3 týdny a pak mám na nějakou dobu klid.

@Stáňa Děkuji za odpověd,je fajn vědět,že člověk není sám a má se s kým podělit o pocity.Já nikoho neznám v okolí kdo by to měl jako já :).Zajímalo by mě ,když ti začnou bolesti břicha jak dlouho ti to období trvá?Mě obvykle 1-2 měsíce,kdy nejde bolest zastavit,píchá mě po celém břiše,naštěstí to nejsou křeče a tak mohu tak nějak chodit do práce.A pak nějak bolesti odejdou a mám zase na chvíli klid..třeba 4 měsíce.

Ahoj. Já mám tuto diagnózu asi 5 let. První potíže se objevily už na střední škole asi ve druháku. V podstatě to samé, co zde popisují ostatní. Průjmy střídají zácpy, nadýmání. Když je zle, mám velké bolesti břicha, které utiší jen „koňská“ dávka Algifenu, z bolestí mám horečky a zimnice. Beru probiotika Vivomixx. Probiotika, o kterých píšeš, neznám. Období bolestí vystřídají období, kdy jsem úplně v klidu. Vzhledem k tomu, že jsem přišla na to, co u mě tyto stavy vyvolává, dokážu být i několik měsíců bez potíží. Často cestujeme, a protože jsem člověk, co má rád řád, není pro mě vybočení ze stereotypu úplně ideální. Takže vždy, když jsme na cestách, ozve se břicho. Když se děje něco nového, špatného, něco, co mě vykolejí nebo se mi (i na vnitřní úrovní vnímání) nelíbí a nevyhovuje mi, ozve se břicho. Někdy se ozve břicho i když jsem třeba v obchodě nebo na místě, kde není záchod. Prostě mě zachvátí panika, co kdybych zrovna potřebovala na záchod a sama si tím potíže přivolám. Už to vím, že to dělám a manžel to ví taky, takže vždy, když začnu mít paniku, chytne mě za ruku, objeme a vysvětlí mi, že se nic neděje, že se vše dá řešit. To mi strašně moc pomáhá. Uvědomit si, z čeho se to všechno děje (stres – od školy zkoušky, strach z cest, nové věci, nová práce…). No a pak samozřejmě nevhodná jídla, která vynechávám. U mě je to hroznové víno, rajčata, cibule, česnek, cola, olejovky. Držím nám palce, ať je nám co nejlépe!

@Jana82 Ahoj, přidávám se do diskuze ,protože i já má diagnostiku dráždivého tračníku.Byla jsem na všech možných vyšetření i CT břicha,kde se nic nenašlo. Trpím bolestma břicha.Několik měscíců mám klidné období,kdy vše funguje jak má,ale pak zničeho nic příjdou právě bolesti břicha a trvá většinou 2 měsíce než to zase samo odezní.Ještě jsem nepřišla na to co je spouštěčem ,většinou to příjde nečekaně a tak i odezní.Lékařka mi doporučila užívat dlouhodobě Metaospazmyl ,ale nepříjde mi,že by to nějak pomáhalo.Na bolesti mám Algifenový kapky .Nyní jsem si koupila Biopron Forte,které by měly korigovat bolesti a stím spojené vyprazdnovaní.Zajímalo by mě jak vy řešíte bolesti břicha a co vám zabírá...

I když budete vědět, že máte syndrom dráždivého trakčníku, moc vám to nepomůže, tedy, když soudím podle sebe. Na někoho to třeba působí, na mě ne. Cokoliv sním, do pár minut letím. V naší rodině to měla teta, moje máma i já, a z mého laického pohledu, všechny až po operaci žlučníku. Snad je to i stresová záležitost, žiju posledních 30 let jen ve stresu, nedostatek peněz, nevydařené vztahy, strach o svého jediného syna, i když nemám proč. Je to ve mně, ale na venek jsem klidný, vstřícný a vtipný člověk, to píši jen vám, protože hledáme původ a důvod, sama nevím. Samozřejmě by asi trochu pomohla nějaká dieta - zkoušet a zkoušet, ale abych pravdu řekla, už jsem z toho tak unavená, že nezkouším nic. Snad jen mi trochu pomáhá cola, že se to na chvíli zastaví - hodiny a ne minuty. Vám přeji, aby vám Symbio pomohlo, víc nevím.

Ahoj,já tyhle problémy moc dobře znám.Mám IBS-syndrom dráždivého tračníku diagnostikovám již přes rok.Já mám tu formu s bolestmi břicha a častými průjmy.Objevují se hlavně poránu a nebo odpoledne.Z jídelníčku jsem vyřadila vše,co bylo pro mě utrpení a nepiju ani kafe a perlivé vody.Naopak piju zakysané mléčné výrobky.Já si kupuju v lékárně na doporučení doktora probiotickou kvasinku S.Boulardii,od Biopronu IB Symbio.Jako cítím zlepšení,ale vím,že tohle je běh na dlouhou trat a bude to chtít čas a trpělivost.U mě je jasný,že se mi to vždycky zhorší,když mám stresové období,to už na sobě prostě poznám,takže se snažím tohle omezovat,ale v dnešní době to není tak snadný.Tobě už tuto diagnozu potvrdili?