Těhotenství - vztah ke svým rodičům

Ahoj Brusinko! Já jsem na tom dost podobně. Mí rodiče se rozvedli, když mi byly 4 a s máminým novým přítelem jsem až do puberty vycházela docela dobře. Jenže máma se svým přítelem dost vysedávali po hospodách, já se starala o svou sestru a jim ten chlast asi začal lézt na mozek. Neříkám, že jsem byla hodné dítě, ale vždy jsem měla dobré známky, doma jsem se snažila pomáhat, sestru jsem vodila i do školky i ze školky... Jenže jsem nikam nesměla, a tak - jak se to stává - když mě někdy někam pustili, byla jsem jak utržená ze řetězu. Nakonec to dopadlo tak, že s máminým přítelem jsem asi dva roky vůbec nemluvila, vymýšlel si na mě hrozné věci a máma mu to věřila. Dopadlo to tak, že jsem doma neustále slyšela, jaký jsem hajzl, kurva, feťák a že chodím za školu. V patnácti letech jsem se složila a odstěhovala jsem se k tátovi a jeho rodině. Tam bylo všechno super, vycházeli jsme spolu moc hezky, až do té doby, než se i oni začali hádat a vedlo to k rozvodu. To už jsem ale byla starší a brala jsem to lépe. Důležité ale je, že s mámou jsem se od té doby vůbec nebavila, dvakrát jsme se potkali v Praze v MHD a ani jsme se nepozdravily... Moc mi ublížila a nechybí mi. Ale když jsem se teď rozhodla vdávat, napadlo mne, že zahodím hrdost a po šesti letech s ní navážu kontakt. Po příbuzenstvu jsem si na ní sehnala e-mail a pozvala jsem jí velmi slušně na svatbu. Tam sice přišla, ale od té doby mi zahlcuje e-mail vzkazy o tom, že jsem trapná, že jsem jí okradla o peníze (platila na mne alimenty), že mě stejně manžel neuživí a podobně. Musím říct, že mě překvapuje, kde se v ní bere tolik zloby, že mi píše takové dětinské mejly i po těch letech. Doteď mě mrzí, že jsem jí na tu svatbu zvala a hlavně ty nervy, které mě stálo to rozhodování, jestli tak mám vůbec učinit. Teď vím, že jsem se na to měla vykašlat a už mě nikdy nebude mrzet, že se s ní nevídám. Ale abych nevypadala jako nevděčnice, manželovy rodiče mám moc ráda a ohromně si jich vážím. Je to super rodina a nedám na ně dopustit!!!