Uhodil mně o zeď

Jsem se svým přítelem půl roku, zatím jsme se nikdy moc nehádali, jen tak občas kvůli drobnostem. Jednou jsme spolu jeli na výlet a zároveň jsme s sebou vzali mého kamaráda se sestrou a ještě kamarádku té sestry. Vše probíhalo z mého pohledu naprosto přirozeně, spontáně, bylo veselo, ani můj přítel se mi nezdál nijak neklidný. Vše se ale změnilo, když jsme se vrátili z výletu a dojeli k němu domů, byly jsme tam sami dva, jeho rodiče byly také pryč. Začalo to jednou hloupou poznámkou z jeho strany: „tak co? Myslíš, že se ten hl už dostatečně nabažil?“. Myslel tím toho kamaráda. Začal mi vyčítat, že jsme se k sobě moc měli, že se chovám, jak da apod. Nechapu, co to do něj vjelo, ale když mi začal sprosté nadávat, tak jsem se neudržela a začala na něj řvát taky. Když o mém kamarádovi začal velmi vulgárně mluvit, praštila jsem ho do hrudi, ani to s nim nehlo. Načež mě pevně stiskl ruce k sobě, dal mi je před obličej a směrem ke zdi mě táhl, až mě o ní pevně opřel (praštil). Hrozně sem se lekla a řekla, ať na mě nesahá. Hloupě se smál a zeptal se mě, jestli se s ním chci prát, ještě jsem se na protest trochu pohla, abych ukázala, že kdybych se snažila, tak se z jeho sevření dostanu (ale nedostala bych se). Podíval se mi do očí a řekl, ať nedělám kraviny, nebo to pro mě neskončí hezky. Pak mě pustil. Nikomu bych takovou situaci nepřála, v tu chvíli se skutečně můžete jen modlit, protože ženy maji proti mužům minimální šanci. Skončilo to tak, že jsme se rozešli.