Vztah s matkou

Nevychazim s matkou. Je mi 27 let a vzdy me vychovavala sice milujic ale zaroven velmi prisne a hlavne vzdy jwko male dite i v 18,22,24,27 se ke me chova jak k malemu diteti. Vysledkem toho je, ze ani ve 27 letech nemam zadne sebevedomi a radeji nedelam nic,protoze vse kontroluje a posuzuje. Nemam silu se vchopit a odstehovat se od ni, protoze mi dokonce vadi ze vidi Ze pracuji, vadi mi ze mi hodnoti kazdy krok. Rika sice ze me doma jen snazi a uz me nezvlada ale nikdy se neomluvila ze krivdy ktere mi zpusobila. Nesnasim vetu rodicu, ze delali co povazovali za vhodne, byt jim v tu chvili muzes vzkricet srdce at nerikaji svuj nazor na neco, tak oni to stejne nerespetkuji a reknou a yim me ovlivni. Ve svych 27 letech nemam dostudovanou vs (jeste je sance udat statnice, ale vmem psychickem rozpolezeni nevim), sice jsem vzdy pracovala ale neumim se prosadit a vychazet s kolegyy jsem utapnuta a staci aby neco rekli posmevneho tak me to rani, ale nijak se neohradim proti tomu, protoze to neumim, akorat jsem pak nastvana a ta zlost vr me akorat narusta. Mam proste v hlave furt nazoty a hlas a hlavne to pozorovani kazdeho meho kroku od matky. A vpodstate neudelam nic vazneho bez ni..nemluvim ted sni, byt bydlime spolu ale treba neumrla bych ani udelat royhodnuti vdat se nebo mit dite, dokud by mi to matka neschvalila. Je mi z toho pocitu bezmoci na nic. Kdyz ji to opakovane sdeluji, proc me nikdy nerespektovala, tak vzdy rekne ze my nejsmr v rovnocenem postaveni, ze ona je matka, ze ona dela co nejlepe umi, ale vzdy kdyz ji vzjdu vstric tak mi jen dokaze ze ja jsem ta nejhorsi. Od 18. Jsem smutna do 27. Nejlepsi leta, nemohla jsem si niloopohOK domu privest, protoze jsem se stydela, ze by nekdo z kamaradu ci kluku uvidel ze se ke me doma chovaji jak k diteti. A dalsi vyznam je ten, ze ja se jak dite proste citim. Kdyz jednam v praci s dospelymi, treba jen 2,3 roky starsimi ale i mladsimi, tak vedle nich pusobim jako dite a nemluvim na stejne urovni, jako ja pan ty pan. Absolutne je pro me kazdy dospelak autorita jak hrom. Premyslim kazdy vecer o sebevrazde. Nejvtipnejsi na tom je, ze jsem celkem hezka holka a potkat me vubec to do me nereknete, maximalne si reknete ze asi neco neni u ni uplne v poradku ale jinak ne, naopak..ale UK konfliktu ustoupim, jsem moc hodna a jakmile to lidi zaregistruji tak do me kopou vic protoze si nasli slaby clanek...doma je to to same. Chtela jsem mit hezkou hudoucnout ale neverim si ani ze budu mit pravidelne 6000 na najem nejakeho ppkoje v Praze, tak hluboko jsem v prdeli se sebevedomim..absolutne si neverim, a nejradsi aby jedna z.nas, bud ja nebo matka zemrela a mela jsem klid v hlave a nemuaela furt poslouchat jeji hlas, ltery mi vse v zivote bud rozmluvil nebOK taktizoval tak abych poslechla. Podotykam, ze jsem vzdy byla poslusna, ucila se nejlip ve skolach, dostala se na nej skoly, ale ani vs nedokazu dokoncit, mela jsem drive ale matka mi ho ubijela, at se jen ucim a sedim doma...vzdy jsem posledchla a kdyz jsem nechtela tak me vystrasila ze me vyhodi z bytu na ulici nebo jinak me vystrasila a ja jsem dnes 27 leta navenek sebevedoma ale ustrasene nerozhodne dite. Ktere ani v tOKmto veku nebude schopne se uzivit, Zalozit rodinu. Celou noc nespim a ctu nejvhodnejai zpusoby jak spachat sebevrazdu. Uz pul roku chci kazdy vecer vyskocit z okna celou nocnnespim...Matka si je v klidu, ona prece vChovala deti a je ta dobra, to my deti jsem nevdecni atd...klasicky...ale ja ji nikdy neudelala jediny problem, jedinou ostudu, naopka vzdy se semnou vyvhloubala az do ted, ale slo ji o sebe jak vypada onan ne jaka jsem ja co. Kdz mam kluka tak vola kartarkam a rekne mi ze kartarka rikala ze je hrozny a neni to ten pravy a ja vlivem te vychovy ji podlehnu a hledam na nem chyby az me kluk necha, je tOK uz po treti. Ted po mem slozeni...uz na me matka nemluvi a zije si svuj zivot..ale vtip a beznadej je vtop ze jeji vychova me oblivnila tak, ze ja zit neumim. Neumim byt dospela. Je mi tak strasne. Kdyz to nekomu reknu, tak se mi vysmeje. Ale ja matku za tOK nenavidim. 10 let nemam v zivote radost. Byvaly me nechal a z toho jsem zdrcena..nechal me i proto ze videl ze neumim byt dospela ze mi dela tatu v podstate. Matka mi pak rekne po case ze on asi chtel osobnost a aby holka mela postaveni...a OKna pritom moji osobnost zabila. Vsichni mi rikaji ze nemam zadnou osobmost ze jsem jen moc hodna ajinak nic. A hodnou holku povazuji za slabocha, snad terc jak si ostatni muzou vybit frustraci a zvysitsebevedomi, protoze ja pri nejake konfrontaci na moc osobu mlcim. Doma me nepustili ke slovu, jinak by me vyhodlili na ulici ihned, a tak jsem se bala a zalezla radeji do sveho pokoje lde jsem trpela. Matka pri jakekoliv zivotni situaci vidi jako vinika me: vypravim ji neco a ona nojo lidi musi videt nejake ciny pak te budou mit rady, ale oni za mnou chodi jen kdyz maji probleMy....jak se zabit. Matka se neomluvi a ja mela velke ambice na zivot, ale je pozde je mi uz 27 a ikdybyCVh byla za rok uspesna, matka si pricte ty uspechy sobe, bude v hloubi dise rikat, teda to jsem dobra jako ma4thka, mam jspesne dcery, a vubec nepochopi ze sbiram posledni pudy sebelasky co jsem mela kdysi abych jeste zila. Pomoc.