Zoufalá z přítele

Prosím vás o radu nebo aspoň vyjádření účasti. S přítelem jsme spolu bezmála 4 roky, nedávno se nám narodilo druhé dítko - po prvním chlapci vytoužená holčička, ale nějak se u mě nedostavuje pocit rodinného štěstí. Děti miluji, mateřské instinkty cítím hodně silně, ale na příteli mi začíná vadit čím dál víc věcí. To, jak nic neřeší, před 2 měsíci přišel o práci a nevypadá to, že by hledal novou, na mé otázky reaguje podrážděně, že nepůjde dělat mezi póvl něco podřadného a že čeká, až se nějaká dobrá práce najde. Slyšíte to, AŽ SE NAJDE! Nedochází mu, že sama se nenajde.. Další problém je, že co jsme spolu, krom dovolené nebo nemoci jsme spolu netrávili 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Z toho jsem teď taky na budku. Takže výsledek - jsem protivná, pořád brečím, když se mu to snažím vysvětlit, tak to celé otáčí, že je vlastně chyba ve mně, že jsem nespokojená pořád atd. Motáme se v kruhu, argumentuji zodpovědností za rodinu a to nás vrací na začátek diskuze - ona se práce najde, teď si potřebuje odpočinout. To je jen stručný popis toho, co se u nás děje a probíhá každý den. Já mám tak velký pocit zodpovědnosti k dětem, že mi brání sebrat se a na půl dne vypadnout a nechat ho, ať se stará. Mám strach z následků, dalších naschválů nebo pomsty..