Maminka.czPoradna pro rodiče a děti

Co dělat?

4. 10. 2011
Co dělat?

Otázka

Dobrý den,

ani nevím, jak svůj dotaz správně formulovat, omlouvám se, pokud budu hodně rozvláčná, ale už si nevím vůbec rady sama se sebou ani se svou dcerou. Vůbec nevím, na koho se obrátit, aby mi pomohl. Dcerka je od narození velice plačtivá, do půl roka jsem ji měla neustále v náručí, nedala se položit. Kolem roka se situace hodně vylepšila, ale v poslední době, kdy je dcerce téměř 17 měsíců je situace čím dál horší. Téměř vše si vycuje hlasitým řevem a brekem, když není po jejím dostává zajíkavý hysterický záchvat. Doma se to dá ještě zvládat, protože zde jsem jí plně k dispozici, jakmile se ale dostaneme do společnosti příbuzných, známých či přátel, stává se z ní absolutní terorista, musí být neustále u mě na rukách, nehne se ode mě ani na krok, otáčí mi hlavu, když se dívám jinam, pokud se s někým bavím, hlasitě křičí a dává najevo svou nelibost. Rovněž s ní nemohu jít někam do obchodu, abych pokoupila nějaké věci, třeba i pro ni. Každý týden jezdíme nakupovat potraviny a je to opravdu hodně náročné, všichni se za námi otáčí a tváří se všelijak.

Naše přítomnost se tak stává pro ostatní nevítanou, čehož se i do budoucna velmi obávám. Odmalička se snažím citlivě ji seznamovat se světem, občas chodí návštěvy k nám domů, občas někam jedeme my.

Věnujeme se také dětskému znakování, aby si dokázala říct, co chce, když ještě nemluví. To jí velmi baví a krásně znakuje, nicméně na její řev to příliš velký vliv nemá.

Dcerka zatím nechodí, museli jsme cvičit Vojtovu metodu, teprve ve 13 měsících začla lézt. Odmítá jíst tuhou stravu, kromě rohlíku nejí vlastně vůbec nic, čerstvé ovoce či zeleninu zcela odmítá. Vše tedy přijímá výhradně ze lžičky, v jídle je velmi omezená, např. jí pouze rýži atd.. Pravdou je, že nemá moc zubů, v roce měla pouze 2. Ale například aby kousla do banánu zuby opravdu nepotřebuje. Odmítá ochutnávat z našich talířů a dostává hysterické záchvaty.

Rozhodně je problém také ve mně, už nedokážu být trpělivá a usměvavá a jsem spíše podrážděná a vzteklá, což se logicky zase dál přenáší na ní. Naprosto jí vadí, pokud si potřebuju dělat své záležitosti, ať už se jedná o vaření či uklízení. Přestala jsem zcela žít svůj život. Snažím se dcerce hodně věnovat, přesto mě odměňuje spíše křikem. Snažila jsem se na vše dívat objektivně a skutečně ve svém okolí žádné takové dítě není, ona je opravdu rarita už jen kvůli hlasitosti. Jsem deprivovaná, že není veselé a usměvavé dítě a aní já nejsem šťastná a veselá matka.

Potřebovala bych tedy navštívit psychologa, který se specilazuje na rodiče i děti. Mohla byste mi tedy prosím poradit? Už opravdu nevím, jak dál. Manžel přičítá vše výhradně mně a doporučil mi, abych s tím něco dělala a vyhledala odbornou pomoc. Bohužel příliš spolu od narození dcery nekomunikujeme, velmi jsme se odcizili, což je podle mě také jedna z příčin.

Děkuji Petra Vindušková

Odpověď

Dobrý den Petro, chápu Vás jak je to všechno těžké. U Vaší dcery to není přirozený vývojový postup. Začala bych pohovorem s Vaším dětským lékařem. Mluvili jste o tom někdy? Co tomu říká? Měl by začít jednat a řešit. Vyloučit veškeré fyziologické problémy a pak teprve řešit dětského psychologa. Zkuste to, pokud by jste si potřebovala popovídat a srovnat myšlenky, klidně se ozvěte. Zdravím Vás, Alena.

Alena Weberová

Témata: Poradna pro rodiče a děti
Související dotazy
Za bolestivý sex může infekce, ale také strach nebo alergie
Homeopatika na těhotenské neduhy
A mami, kde bydlí Ježíšek? Děti nadpřirozené bytosti potřebují, říká psycholožka
Kapesník. Výsada vyšších vrstev?

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu