[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dobrý den,
začínám být zoufalá a tak se raději ptám. Vím, že nejsme nikdo dokonalý. Mám dva syny 8 let a 6 let. Na oba máme stejné nároky snažíme se nedělat velké rozdíly. S manželem vycházíme velmi dobře. Druhorozený syn je super a prvorozený byl stále veselé, i když trochu plaché dítě. Asi půl roku má ted nenávistné stavy. Nenávidí školu, nenávidí výlety, chození kamkoliv, svého bratra... jediné, co by bral, je sedět doma, hrát hry a koukat na Tv (hry má dovolené jednu hodinu denně a jednu pohádku na Tv večer). Začíná se na nás utrhovat, že toho chceme moc. A to mu pomáhám s učením i s přípravou do druhé třídy. Když zlobí, tak mu dám přes zadek, ale ted už víjmečně. Vžy, když potřebuje, tak mu poradíme. Také má hrúzu z lupiču, z vyhoření, ze záplav... a nikdy před nima nekoukáme na zprávy a nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali.
Máme někam zajít, nebo být s manželem trpěliví, protože to patří k věku .
Děkuji za odpověd, ustaraná matka od dvou báječných mládenečku.
Dobrý den, obavy a strachy nejsou vždy jen z prožitých událostí, jsou iracionální a nemají logické podklady. Nejlepší by bylo se poradit s psychologem a zjisti co bylo tím zlomem v jednání a chování Vašeho syna. Pokud se přijde na příčinu a odstraní se, zmizí následky, Alena.
Alena Weberová