Rozvod není nic příjemného pro dospělé. Tím méně pro děti, sotva chápou, proč se rodiče rozchází a proč by si nyní měly vybrat u koho budou nyní bydlet a s kým se budou vídat jen občas.
Určitým řešením (ale ne pro každého), může být střídavá péče. Tedy uspořádání, kdy se oba rozcházející se rodiče starají o děti stejnou měrou.
U rozvodových soudů je toto řešení nyní celkem oblíbené. Avšak psychologové i pedagogové upozorňují na jistá úskalí a varují před jeho plošnou aplikací u všech rozvádějících se párů.
Kdy je vhodná střídavá péče? Kdy ji nelze aplikovat? Co dělat v případě, kdy jeden rodič střídavou péči chce a druhý ne? A jak se v tomto uspořádání řeší spory? Nejen na tyto otázky bude celý tento týden v naší poradně odpovídat JUDr. Kateřina Preiningerová.
Kateřina Preiningerová působí od roku 2001 v Advokátní kanceláři Jansta, Kostka spol. s r.o. a v současnosti vede její Tým rodinného práva. Od roku 2003 je advokátkou zapsanou v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a všeobecně uznávanou odbornicí na oblast rodinného práva.
Máte za to, že nekomunikace mezi rodiči je důvodem pro to, aby dítě přišlo o péči jednoho z rodičů?
Dobrý den,
mezi rodiči, jako bývalými partnery, se mohlo odehrát cokoliv a může trvat dlouhou dobu, než se s tím jeden z nich (či oba) vyrovnají. Nicméně stále zůstávají rodiči svého dítěte a určitý stupeň komunikace prostě nutný je. V opačném případě je to skutečně hlavně jejich dítě, které tím trpí. Jak jsem již uvedla v některé z předešlých odpovědí, tak překážkou střídavé péče není ani skutečnost, že rodiče spolu nekomunikují. To by neměl být důvod, proč by dítě nemohlo být svěřeno do jejich střídavé péče, jestliže se jinak zdá jako vhodné řešení v daném případě (názor Ústavního soudu). V takovém případě by soud neměl střídavou péči rovnou zavrhnout, ale měl by se nejdříve snažit o to, aby se komunikace mezi rodiči zlepšila. Soud může rodičům nařídit např. schůzku s mediátorem, nějakou formu terapie či sezení s psychologem, atd. Soud tedy řízení přeruší a v mezidobí probíhá některá uvedená forma terapie. Po jejím skončení soud vyhodnotí, jestli ke zlepšení komunikace došlo, nebo jestli tento pokus nebyl úspěšný a rodiče spolu pořád nejsou schopni komunikovat. Při dalším rozhodování soud přihlédne k tomu, který rodič komunikaci "brzdí", neboť (a teď velmi zjednodušuji a zobecňuji) soud obecně považuje za schopnějšího rodiče toho z nich, který se dokáže nad vzájemné neshody povznést a s druhým rodičem se komunikovat snaží.
S pozdravem,
JUDr. Kateřina Preiningerová
úplně vzácné to již není a ta tendence je opravdu vzrůstající. Přispívá k tomu i postoj Ústavního soudu v uplynulých 2 letech. Podle Ústavního soudu je nutné při rozhodování vycházet z předpokladu, že střídavá péče je v nejlepším zájmu dítěte a jakákoliv jiná forma by měla mít své odůvodnění (zdravotní či psychický stav dítěte,…). Můžeme s tímto názorem ústavních soudců souhlasit nebo nesouhlasit, nicméně je to pádný argument pro rodiče bojující o střídavou péči a vodítkem pro okresní/obvodní soudy při jejich rozhodování. Zdůrazňuji, že jakkoliv se názor ústavních soudců kloní ke střídavé péči, je vždy nutno v každém řízení vycházet ze specifik daného případu - rodiny.
rozhodnutí soudu nelze dopředu téměř nikdy předvídat, neboť soud rozhoduje až po provedeném dokazování, během kterého zjišťuje, jaké mají rodiče výchovné schopnosti a možnosti, jak o děti pečovali doposud, jaký je postoj dětí, atd. Soud má povinnost názor dětí zjistit (např. pohovorem se sociálním pracovníkem ve škole, na schůzce s dětským psychologem, atd.) a pak k takto zjištěnému názoru přihlédnout. Musí však také vyhodnotit, nakolik se jedná o skutečný názor dítěte (neovlivněný tím, co slyší od druhého rodiče, přihlédne k vyspělosti dítěte, atd.) Mohu Vás uklidnit, že dost často se dítě vyjádří v tom smyslu, že má rádo oba rodiče a že chce trávit čas s oběma z nich, a příliš přitom nezohledňuje to, na jak drahé výlety s rodiči jezdí, či jaké dárky od nich dostává. To, že syn má u otce více kamarádů z minulosti je sice pochopitelné, ale nová přátelství si určitě vybuduje i u Vás.
Přeji hodně štěstí.
jak je uvedeno již v úvodním článku, tak střídavá péče skutečně nevyhovuje všem dětem. Někdy je obzvláště těžké situaci posoudit a předem lze jen těžko předvídat, jak na ni bude dítě reagovat. Poměrně často se stává, že rodiče střídavou péči fakticky praktikují již před tím, než o ní rozhodne soud (od rozchodu rodičů do vynesení rozsudku uběhne minimálně několik měsíců, během kterých je nutné péči o děti nějak řešit). Na základě zkušeností mohou rodiče posléze sami vyhodnotit, zda je pro děti vhodná. Soud velmi často stanoví znalce, který po schůzce a rozhovoru s rodiči a dítětem vyhodnotí, zda by pro konkrétní dítě byla střídavá péče dobrým řešením či nikoliv (posuzuje povahu dítěte, jeho pocity a postoj k oběma rodičům, úroveň komunikace mezi rodiči, jejich výchovné metody, atd.).
Pro dobré fungování střídavé péče je podle mého názoru důležité, aby se rodiče shodli na zásadních věcech ohledně výchovy a výchovného režimu. Jinak je rozdílný přístup rodičů pro dítě opravdu matoucí a příliš stresující. Mezi další skutečnosti, které je nutné zvážit, patří také to, jak daleko od sebe oba rodiče bydlí, jak spolu umí komunikovat, vycházet si vstříc, jaký má dítě vztah k případným novým partnerům rodičů, atd.
Přeji hodně zdaru.
ani nová vyživovací povinnost nemusí být vždy důvodem pro snížení výživného. Soud posuzuje, jak se změnily Vaše příjmy a výdaje a jakou částku jste objektivně schopna nově platit. Přitom však přihlédne i k tomu, jak se změnily potřeby staršího dítěte (které mohly např. s nástupem do školy vzrůst). K tomu, abych posoudila Vaše šance v případném soudním řízení, nemám dostatečné množství podkladů, vždy záleží na konkrétních okolnostech, jež jsem naznačila v předchozích dvou větách.
předpokládám, že Váš bývalý partner je uveden jako otec v rodném listě dítěte. To, že rodič dlouhou dobu o dítě neprojevuje žádný zájem a po několika letech svůj přístup změní (z různých důvodů – např. úmrtí vlastních rodičů, nebo najednou zjistí, že dítě v určitém věku je vlastně “fajn parťák”, nebo rodič sám prostě určitým způsobem "dospěje"), není až tak výjimečná situace. Nicméně rodičem zůstává, i když se o dítě dlouhé roky vůbec nezajímal, a má v podstatě stejná rodičovská práva jako Vy. Tedy nelze vyloučit, že otec kdykoliv v budoucnu svůj přístup přehodnotí a bude se chtít se synem alespoň občas stýkat. Soud v takovém případě obecně změnu v přístupu rodiče vítá, i když samozřejmě vždy záleží na konkrétních okolnostech. Zásadně je však v zájmu dítěte, aby mělo blízký vztah k oběma rodičům, neboť oba mají v životě dítěte nezastupitelnou úlohu.
Také musíte počítat s tím, že k některým rozhodnutím možná budete potřebovat otcův souhlas (např. se zápisem do školky, školy, s vážnějším zdravotním zákrokem, atd. – záleží na okolnostech).
S přáním pěkného dne,
na dotaz ohledně délky řízení u krajského soudu Vám nemohu odpovědět – záleží na konkrétním KS a jeho pracovní vytíženosti. Nikdy není na škodu soud zlehka a zdvořile "popohnat", např. požádat o nařízení ústního jednání v co nejbližším termínu.
Pokud znalecký posudek i názor OSPODu vyznívá spíše ve prospěch matky, pak i - vzhledem k otcovu chování v minulosti - má matka dobré procesní postavení. Je dobré soud informovat i o tom, že otec neplatí výživné. Někdy je dobré doložit i názory jiných odborníků – např. praktické lékařky dítěte, učitelky ze školky, atd. Nicméně soud obvykle dává největší váhu znaleckému posudku, takže pokud tento uvádí, že střídavá péče dceři neprospívá, a že by byla vhodnější výlučná péče matky, tak máte v ruce pádný argument.
Přeji hodně štěstí u odvolacího soudu!
v souvislosti se střídavou péčí zákon nedává OSPODu žádné zvláštní pravomoci, ani mu neukládá nějaké specifické povinnosti. OSPOD má obecně za cíl ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte. V případě, kdy má podezření, že práva či zájmy dítěte jsou ohroženy nebo porušovány, může přistoupit k různým opatřením. Zpravidla se nejprve snaží věc řešit ve spolupráci s rodiči – domluvou, upozorněním, návrhem na vyhledání odborné pomoci psychologa či mediátora, atd. V soudních řízeních (např. právě v řízení o úpravě poměrů k dítěti, ve kterém se rozhoduje i o střídavé péči) zastupuje dítě a hájí v řízení jeho zájmy. Soud může OSPOD pověřit tím, aby zjistil poměry v rodině (např. návštěvou obydlí), nebo názor dítěte (např. pohovorem ve škole). Blíže k tomu zákon č. 359/1999 sb. o sociálně-právní ochraně dětí, který je dostupný i na internetu.
Přeji pěkný den!
nejsem si zcela jistá, zda jsem dobře porozuměla Vašemu dotazu. Skutečnost, že jeden z rodičů střídavou péči nechce (předpokládám, že chce o dítě pečovat v rámci své výlučné péče), nebrání tomu, aby ji soud nařídil. Jestliže na základě všech okolností (výchovné předpoklady obou rodičů, vzdálenost jejich bydliště, povaha a přání dítěte, …) vyplývá, že střídavá péče je pro dítě nejvhodnější formou péče, pak ji soud může nařídit i přes to, že s ní jeden rodič nesouhlasí. Jestliže rodiče spolu nedokážou nebo nechtějí komunikovat, tak by se soud měl snažit rodiče vést k tomu, aby se jejich komunikace zlepšila. Může jim nařídit rodinnou terapii za účasti mediátora, psychologickou poradnu, atd. To je samozřejmě ideální postup, ale někdy soudy touto "usmiřovací" fázi nechtějí procházet a buď nařídí střídavou péči i přes neshody rodičů, nebo zvolí výlučnou péči jednoho rodiče a druhému rodiči upraví široce styk s dítětem. Záleží opravu na konkrétních okolnostech každé rodiny i přístupu a zkušenostech soudce.
Ať se Vám daří!
veškerá důležitá rozhodnutí ohledně dítěte by měla být výsledkem dohody obou rodičů. Změna obvodní dětské lékařky takovou důležitou záležitostí je. Pakliže se rodiče nejsou schopni dohodnout, může o této věci rozhodnout soud. Na návrh jednoho rodiče soud svým rozsudkem nahradí souhlas druhého rodiče s danou záležitostí. Můžete samozřejmě předtím zkusit i pomoc OSPODU, který by mohl s druhým rodičem situaci probrat a snažit se o dohodu mezi rodiči bez nutnosti soudního řízení.
Hodně zdaru a co nejméně návštěv u lékařky!
možné to samozřejmě je. Neznám všechny souvislosti, nicméně i takto malé dítě soudy mohou svěřit do střídavé péče obou rodičů, pakliže soud v rámci dokazování (zjišťuje bytové podmínky rodičů, názor odboru sociální péče, často nařídí vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie, …) dojde k závěru, že oba rodiče mají stejné předpoklady pro výchovu a péči o dítě a dítě je má oba rádo. Další možností je zkusit navrhnout Vaši výlučnou péči s tím, že otec bude mít široce upravený styk – např. každý druhý víkend a každý týden od úterý ráno do středy večer.
Hodně štěstí!
neznám samozřejmě všechny souvislosti, ale soud (respektive odbor sociální péče – OSPOD) bude zkoumat, jaké máte oba dva podmínky pro výchovu a péči o dítě. Jak sama píšete, tak argumentů "proč střídavku ne" máte dost. Velmi často soud nařídí vyhotovení znaleckého posudku dítěte i rodičů, kdy znalec z oboru psychologie zkoumá, jaké mají oba rodiče předpoklady pro výchovu dítěte a jaký k nim má dítě vztah. Pokud se Váš manžel opravdu potýká s problémy, které uvádíte, pak to jeho situaci dost ztěžuje a soud situaci zohlední při posuzování jeho výchovných předpokladů.
i když rozumím Vašim obavám, tak ani takto nízký věk dítěte není překážkou střídavé péče. Závisí samozřejmě na mnoha okolnostech – jak jste oba o dítě pečovali dosud, zda je dítě stále kojené, zda by otci pracovní doba dovolila soustavně o dítě pečovat v době, kdy jej bude mít v péči on, jaké máte oba bytové podmínky pro dítě, atd. Musím však říci, že u takto malých dětí je střídavá péče spíše výjimečnou záležitostí.
Pokud střídavá péče jinak probíhá bez problému a vyhovuje hlavně dceři, pak soud obecně nemá důvod ji měnit. Komunikace rodičů je pro její úspěšné fungování důležitá, nicméně nikoliv rozhodující (k tomu viz odpověď na jiný dotaz). Pokud byste podala návrh na soud s tím, že chcete dceru do své výlučné péče, musela byste tvrdit, že došlo k nějaké zásadní změně a že by tedy soud měl nově rozhodnout o péči o dítě. To, že byste v důsledku takového návrhu o dcerku "přišla" a soud by ji svěřil do výlučné péče otce, je nepravděpodobné. Spíše by soud konstatoval, že za uplynulý rok od posledního rozhodování nedošlo k žádné změně a že tudíž není důvod pro nové rozhodnutí – zvlášť pokud jinak střídavá péče funguje. Nicméně chápu, že Vás otcovo chování trápí. Pokud bude přetrvávat, nebo se bude zhoršovat, pak je možné dojít na OSPOD, situaci jim vysvětlit a požádat je o součinnost – např. aby s otcem situaci probrali, poučili jej nebo se pokusili najít nějaké jiné řešení.
Ať se situace brzy zlepší!